Šablona:Infobox

Významným činitelem, který se projevuje v průběhu historického vývoje obce Hostětín, je poloha obce v blízkosti hřebene Bílých Karpat. Tento se po rozpadu Velké Moravy stal hranicí mezi nově ustanovenými státními celky: mezi Uherským královstvím a Moravou, která se od poloviny 11. století stala součástí českého království.

Pravěké osídlení

Dokladem pravěké osídlení na území současného Hostětína je nález dvou jaspisových škrabadel.

Raný středověk (do 11. století)

Zatímco nálezy pravěkého osídlení byly v širším okolí nalézány pouze jednotlivě, z doby velkomoravské jsou významné důkazy o pronikání osídlení směrem k hornímu toku Olšavy, které vychází přímo z centra Velkomoravské říše.

Počátky osídlení (12. - 16. století)

Počátek výrazné kolonizace území v okolí Hostětína spadá do 12. století. V té době došlo pravděpodobně ke vzniku obce samotné - Hostětín byl v té době snad opevněnou vsí. Důkazem osídlení v okolí obce je písemná zmínka z r. 1141, ve které je připomínána osada Vasily (vzdálená asi 4 km západně od Hostětína, poblíž samoty Vasilsko). První písemná zmínka o obci pochází z r. 1412, kdy je uváděna již jako součást světlovského panství. V té době je Hostětín nejvýše položenou vsí na území současného okresu Uherské Hradiště (Nekuda et al., 1982). V relativně poklidném období, které trvalo až do 15. století, kolonizace vrcholí. Na území katastrů sousedních obcí Bojkovic, Pitína či Hrádku existovalo několik osad, které postupně na počátku 16. století zanikly. Od roku 1516 do roku r.1549 je rovněž Hostětín připomínán jako pustý (podobně jako například Starý Hrozenkov), přičemž již v další písemné zmínce z r. 1576 je ves opět označena jako usedlá .

17. století

V 17. století byla celá oblast jihovýchodní Moravy vystavena častým loupeživým vpádům, které pronikaly na Moravu průsmyky ze sousedních Uher. Jako předzvěst další zkázy bylo moravské pomezí v roce 1605 napadeno oddíly Bočkajovců, kteří se mimo jiné pokusily o vyplenění Nového Světlova u blízkých Bojkovic. Další strádání obec zažila za třicetileté války, avšak zejména za opakovaných vpádů krymských Tatarů na podzim roku 1663, kdy byla celá obec vypálena, a v r. 1683. Ještě na počátku 18. století byl Hostětín, podobně jako celé okolí, sužován drancováním kuruců Františka Rákosziho.

18. století

18. a 19. století přineslo konečně relativní klid - došlo k výrazným změnám životního stylu a hospodaření. Se stabilizací poměrů rostl počet obyvatel, což vyvolává opětovné osídlení usedlostí zpustlých během válečného řádění v 17. století a rovněž došlo k obnově hospodaření na nevyužívaných plochách zemědělské půdy, které ležely ladem.

19. století

Vedle nepříliš výnosného zemědělství v podhorských podmínkách se objevuje výnosné povolání zvěroklestiče (tzv. „miškáři“). V průběhu 19. století až do roku 1918 se tímto řemeslem živila podstatná část mužů, kteří jezdili za výdělkem zejména do Saska, Braniborska, Pruska, Polska, Uher, na Ukrajinu a Litvu. Vedle nesporné finanční podpory přinášelo „miškářství“ i spojení se světem a tím i příliv nových poznatků. Výraznou změnou, která podstatně zlepšila dopravní spojení v této části moravsko slovenského pomezí, byla výstavba železniční tratě Brno - Trenčianska_Teplá, dokončená v roce 1888. Železniční spojení přispělo k rozvoji dosud poněkud odlehlého kraje a symbolicky otevřelo novou epochu.

Informační zdroje

Podklady k popisu dějin obce se nacházejí zejména v archivních fondech Moravského zemského archivu v Brně a Státního okresního archivu v Uherské Hradišti. S ohledem na to, že obecní kronika, vedená místní samosprávou v letech 1920 - 1964, se ztratila, je sestavení dějin 20. století dosud obtížné. Je však možné částečně využít školní kroniku a ostatní archivní materiály obecního zastupitelstva.

Poznámky

1. ↑ In Jašek, A. (1943),p. 54:V archeologickém oddělení krajinského muzea v Bojkovicích chovají se na katastru hostětínském nalezená 2 jaspisová škrabadla, jejichž vyobrazení přineslo "Naše Valašsko" VIII. č.1-2, str. 59.

Reference

1. ↑ Kuča et al. eds., 1992
2. ↑ Jašek, Alois: Hostětín - vlastivědné stati. 1943
3. ↑ Nekuda et al.,1982
4. ↑ Prasek, 1906